Chickdoor jsou automatická kurníková dvířka, která zcela sama ráno otevírají a večer zavírají vchod pro drůbež v kurníku. Pomáhají ji tak chránit před nočními predátory, jako jsou kuny a lišky, a zároveň Vám šetří starosti s každodenním ručním zavíráním slepic. Dvířka jsou zcela bezúdržbová a během roku je není třeba nijak nastavovat ani časovat. K pohonu používají alkalické AA baterie nebo síťový adaptér.
Automatická dvířka Chickdoor jsou zatím prvním produktem, který jsme vypustili do světa. Naučili jsme se na něm hodně. Níže si můžete přečíst alespoň trochu zajímavostí z vývoje.
Do budoucna (během roku 2023) chceme udělat několik drobných změn na automatických kurníkových dvířkách, zejména na řídicí jednotce. Největší je změna napájecího konektoru z microUSB na oboustranný USB-C. Není to velká změna, ale je za tím hodně práce, která nás čeká. Díky novému konektoru musíme upravit plastovou krabičku a předělat výrobní přípravky pro osazení elektronických desek atd... Této změny využijeme pro drobné ladění podoby elektronické desky.
Nový konektor chceme využít také pro připojení automatických dvířek do vyvíjené řídicí jednotky Chytrého kurníku. Ta by měla umožnit dálkové ovládání dvířek pomocí wifi.
Všechno úsilí mělo počátak v lenosti. V dětství jsem musel zavírat slepice. Nebavilo mě to. Zahrada byla dlouhá a přejít ji v noci při bouřce mě děsilo. Často jsem zapomínal, někdy to vyšlo. Někdy však přišla kuna, a bylo zle.
Psal se rok 2013, kdy jsem vytvořil první prototyp. Představa byla jasná, zvedací dvířka poháněná motorkem. V dílně jsem sehnal nějaké "U" profily jako rám. Klempířům, co nám zrovna spravovali střechu, jsem vzal kus plechu jako dvířka, koupil motor a sensor na světlo. Požádal jsem kamaráda, aby mě naučil vyrábět tištěné spoje a napájel jsem svoji první elektronickou oboustrannou desku osazenou Atmega8 mikrokontrolerem. Přestože už tenkrát začínalo Arduino, tak jsem se začal učit programovat mikrokontrolery pěkně od začátku, se vším všudy.
Po ověření konceptu a nasbírání pár zkušeností s elektronikou následoval návrh funkčních dvířek. Rozhodl jsem se jít cestou celorámového lepeného rámu z hliníkových profilů. Ve vrchní části byl schovaný motorek, který zvedal dvířka s protizávažím. Řídicí jednotka by se montovala na zeď kurníku a připojovala pomocí datového kabelu ke dvířkám. Elektronika by byla napájená buď z 12V autobaterie nebo adaptéru ze sítě. Ještě nebyly 3D tiskárny, tak jsem hřídélku motoru nechal soustružit z plastu. Velkou nevýhodou se ukázalo lepení rámu. Celé to trvalo dva dny. Nebyla šance něco takového vyrábět sériově.
Třetí verze produktu již jevila známky funkčnosti. U této verze produktu jsem se rozhodl instalovat zvlášť řídicí jednotku a pojezdy s dvířky. Jelikož jsem nechtěl použít kupované průmyslové krabičky, musel jsem řešit, jak je budu vyrábět. Tenkrát jsem testoval například CNC frézování do speciálního modelářského dřeva, které se využívá na výrobu prototypů. Nakonec jsem se dostal k prvním 3D tiskárnám a mohl jsem prototypovat krabičku z plastu.
Otevírat a zavírat dvířka můžete buď na čas, nebo na světlo. Možnost otevírání na čas je dražší variantou a taky náročnější pro návrh. Musíte vyřešit co s tím, když vypadne napájení a zrestartujou se vnitřní hodiny, aby se dvířka neotevřela uprostřed noci. Druhou variantou je otevírat na světlo. Jelikož slepice chodí spát se západem slunce, tak bylo rozhodnuto využít právě detekce světla. Nejdůležitější pro bezpečné otevření a zavření dvířek je správné rozpoznání dne a noci. To se dá udělat velice jednoduše - porovnáním určité hladiny světla s nastavenou hodnotou. No, ale co s tím, když začne přes den pršet, příjde mrak, nebo naopak v noci když bude úplněk? Pro tento účel jsem začal měřit a ukládat hladiny osvětlení pro následnou analýzu.
Se čtvrtou generací řídicích jednotek jsem začínal mít pocit, že mám jít s kůží na trh. Předělal jsem elektroniku, sehnal jsem kontakt na výrobu krabiček, zjednodušil jsem produkt a vyrobil nálepky. Vše se zdálo být hotové. Vyrobil jsem několik kusů, které jsem dva roky testoval u rodičů. Vše bez problémů fungovalo.
Po několika letech testování, mělo zařízení pár chyb:
Po předělání elektroniky a další dlouhé době testování nové verze s úspornějšími mikrokontrolery jsem se rozhodl nabídnout automatická dvířka Chickdoor českým chovatelům. Pojmenoval jsem je Chickdoor proto, aby měla dvířka úspěch i v cizině. Dvířka šla napájet buď bateriovým zdrojem se třemi mikro tužkovými bateriemi, nebo pomocí adaptéru s microUSB konektorem. Nejdříve jsem zvolil baterie mikrotužkové, na které zařízení bez problému fungovalo dva roky. Později jsem přešel na tužkové, protože proč ne? Tužkové mají oproti mikrotužkovým dvojnásobnou kapacitu.
S prvními prodanými kusy jsem začal vymýšlet, jak produkt zlepšit. Velkou výhodou rámu v celku je to, že se zařízení snadno montuje. Nicméně původní rám byl lepený z hliníkových profilů a bylo nutné ho modernizovat. Přešel jsem tedy na ohýbaný rám z pozinkovaného nebo nerezového plechu. Hlavní viditelnou změnou řídicí jednotky bylo její zvětšení. Došlo k modernizaci elektroniky. Nově byla uzpůsobena pro automatické testování. Díky testerům jsme mohli automaticky měřit veškeré potřebné parametry.
Změnou u této verze bylo přidání možnosti odložit otevření či zavření dvířek pomocí dvou potenciometrů. Se zvyšujícím zájmem jsme začínali řešit vyvedení externího čidla pro umístění dvířek do kurníku. Myslel jsem si, že produkt už je dokonalý, tak jsme investovali do vstřikování plastových krabiček. Bohužel jsem si později vymyslel, že dvířka zase předělám, aby byla lepší...
Měníme tvář produktu a vydáváme novou revizi dvířek. Hlavní změnou je větší krabička do které se nově vlezou baterie. Většina lidí používala bateriový zdroj, tak jsme ho přesunuli dovnitř řídicí jednotky. Dalším vylepšením bylo uzpůsobení rámu pro pohodlné sejmutí řídicí jednotky ze přední strany zařízení.
Od této verze jsme do stříšky zařízení zabudovali magnetické tlačítko pro ruční otevření či zavření dvířek. Chovatelé tak mohou kdykoliv přes den zavřít dvířka, třeba pro účel čištění.
 
Dvířka Chickdoor navrhuje a vyrábí Vojta Kolomazník, mladý inženýr mechatroniky VUT v Brně.
Díky vašemu zájmu se můžu plně věnovat vývoji projektu Chytrý kurník. Děkuji.